Ahoj holky.
Pro dnešek jsem si připravila můj vlastní příběh UVĚZNĚNÁ.
Bude na pokračování, konečně jsem zase dostala chuť psát nějaký příběh.
Snad se vám bude líbit.
UVĚZNĚNÁ
Dnes ráno jsem vstala o dvě hodiny
dřív. Bylo mi jasný že už neusnu, ale i tak jsem se o to
pokusila.
Schoulila jsem se pod peřinu a jen
nechala volně plynout všechny myšlenky, které mě v tu
chvíli napadaly. Volně jsem si prohrabovala mé rozpuštěné
vlasy. Měla jsem chuť dnes nevstávat z postele a jen takhle
ležet na posteli . Pustila jsem si písničku a nechávala se unášet
nádherným hlasem Toma Odella. Když mi zazvonil budík nechala jsem
ho hrát. Chvíli jsem ještě poléhávala na posteli, ale pak jsem
z donucení vstala a budík vypnula.
„Ahoj Ario, jak si se vyspala?“
Přemýšlela jsem jak jí odpovím a tak jsem řekla jen, ,,Dobře a
ty?‘
Protože jsem neměla náladu odpovídat
na další otázky.
„Máš hlad?“ Břicho mi
napovídalo že ano, ale má pusa odpověděla „Ne“.
Mamka po mě hodila vyčítavý pohled
a tak jsem rychle dodala , ,,Dnes pospíchám do školy najím se
tam.“ Samozřejmě jsem lhala, ale neměla jsem náladu ani na její
proslovy o tom, že musím jíst.
Pokusila jsem se o falešný úsměv,
ale bylo mi jasné že mě prokoukla.
Popadla jsem batoh a odešla jsem.
Cestou do školy jsem se jen tak loudala. Nebylo kam spěchat.
Před školou na mě už čekala
Charlie a tak jsem jí padla do náruče.
*********************************************************************************
„Ario, Ario!“ Budil mě učitel
matiky.
„Omlouvám se pane učiteli dnes jsem
se opravdu málo prospala.“
Podíval se na mě s pochopením.
„Asi je toho teď na tebe hodně že?“
zeptal se s lítostí.
„Odchod blízkého člověka je vždy
pro všechny těžký.“ Pokračoval.
„Obzvláště když to byl tvůj
bratr.“ Rychle jsem ho přerušila naštvaným pohledem.
Nepotřebuji aby mě teď někdo litoval.
„Omlouvám se, už se to nestane
slibuji.“
„Opravdu nechceš přijít po hodině
ke mně do kabinetu? Mohli bychom si o tom popovídat. Jsem si jistý
že by ti to prospělo.“ Opravdu toho učitele nemusím, přijde
mi vlezlý. Co mu vůbec do mého života je?
„Ne děkuji. Dnes ho jdeme navštívit,
nejvíc si teď potřebuju promluvit s ním. Chci od něho
vysvětlení. Ale i tak si cením vaší nabídky.“ Pokrčil
rameny se slovy, ,,Když myslíš.“ A odkráčel.
„Co to mělo znamenat?“ Vyjela po
mě Charlie po hodině.
„Nevím, ten učitel by se měl
zajímat spíš o svůj život než o můj, nemyslíš?“
Přikývla.
Brala jsem to jako dostatečnou odpověď a tak jsem
se jí už na nic neptala,ale ona stejně pokračovala dál.
„Ario, nepřijde ti to divný?“
„Ne, mělo by snad?“ Charlie se na
chvíli odmlčela a pak se nadechla aby mi odpověděla, ale já jí
nenechala.
„Hele Charlie, zapomeňme na to.
Nechci se o tom bavit, nic to neznamenalo, tečka.“ Podívala se na
mě nechápavým pohledem, ale dál už nic neříkala.
„Takže dnes za ním opravdu jdeš
nebo sis to jen vymyslela?“
„Charlie! Opravdu za ním dnes jdu,
ale sama.“
„Zvládneš to?“ strachovala se.
„Neměj strach, já to zvládnu.“
-E
Velké plus je to, že mám příběh předepsaný, takže příští díl, bude brzo.
Žádné komentáře:
Okomentovat